Zrušme povolenky. A zaveďme globální uhlíkovou daň
Zlá a hloupá EU dusí emisními povolenkami evropské hospodářství a ožebračuje domácnosti, nikde jinde takovou kravinu nemají. Až na to, že v realitě je to spíš naopak. K 1. květnu tohoto roku platilo po světě 78 různých mechanismů na zpoplatnění emisí oxidu uhličitého, z toho 43 uhlíkových daní a 35 systémů obchodování s emisemi podobných EU ETS. Ten se vymyká jen tím, že je jako jediný nadnárodní, ostatní jsou uplatňovány na národní nebo v 33 případech na regionální úrovni, jako například California Cap-and-Trade Program.
EU ETS mimochodem ani není nejdražší. V současnosti se v jeho rámci obchoduje povolenka neboli tuna CO2 v rozmezí 70-80 euro, zatímco v takové Uruguayi stojí tuna ekvivalentu emisí CO2 (tCO2 e) kolem 160 dolarů. Na opačném spektru pak jsou ceny v desetinách dolaru za tCO2 e, což jsou hodnoty spíše jen symbolické. Aby tyto nástroje byly efektivní, doporučuje Světová banka hodnoty přibližně odpovídající současné ceně povolenky EU ETS.
Co z toho plyne? Pokud chceme snížit závislost lidstva na fosilních zdrojích – a přechod na nízkouhlíkovou energetiku také ufinancovat, je nutné tyto nástroje sjednotit na celosvětové úrovni. Jednak je některým z těchto systémů pokryto pouze asi 28 procent globálních emisí. V současné době je sice připravováno nebo již zaváděno dalších 14 nových mechanismů, k hodnotě blížící se 100 procentům se však salámovou metodou nedopracujeme nikdy.
Další věcí je, že tyto nástroje vyžadují obrovské administrativní úsilí. Ať v EU, Británii, Číně nebo jinde, na neustále se vyvíjejících pravidlech nepřetržitě pracují armády úředníků, zatímco zástupy politiků o nich pořád dokola pořádají summity, rokují a hlasují. Pokud bychom se jako lidstvo na globální uhlíkové dani skutečně dokázali dohodnout, stačilo by pak jen jednou za čas aktualizovat její parametry. Což může obstarat i nějaký automatismus založený na poměru světového HDP vůči vývoji antropogenních emisí skleníkových plynů.
Především ale představuje globální uhlíková daň nejtransparentnější a nejspravedlivější způsob, jak tyto emise zpoplatnit. Znemožnila by firmám přesouvat výrobu spojenou s vysokými emisemi CO2 do zemí, kde tuna skleníkového plynu stojí méně či není zpoplatněná nijak. Například EU takzvanému úniku uhlíku zatím brání jen tím, že těmto podnikům rozdává povolenky zadarmo, což poněkud popírá smysl celého ETS.
A že jednotná uhlíková daň zpochybňuje základní princip Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tedy že chudé země nemusí vynakládat tak velké úsilí na omezení skleníkových plynů jako země bohaté? Ať si, globální nerovnosti by přece mohly být kompenzovány tím, že by výtěžek z uhlíkové daně byl větší měrou směřován do rozvoje chudých zemí. A hlavně bychom konečně měli v ruce nástroj k modernizaci světové ekonomiky, který je stejně jednoduchý, jako je účinný.
