Hra o Grónsko vstupuje do dalšího kola, ale o co v ní ale vlastně jde?
Po týdnech stupňování napětí ohledně Grónska oznámil prezident Trump shodu na „rámci budoucí dohody ohledně Grónska.“ Té dosáhl na principu „o nás bez nás“ s Markem Ruttem, generálním tajemníkem NATO. Tedy organizace, která nemá žádnou legitimitu rozhodovat o statutu svrchovaného území svých členských států. Dánsko ani grónská samospráva přitom o obsahu jednání informovány nebyly, i způsob tohoto (dočasného?) urovnání této věci tak nevybočil z metody probíhající přestavby mezinárodních vztahů.
Jediným konkrétním výstupem jednání v Davosu je stažení hrozby dodatečných cel na evropské spojence Dánska ze strany Trumpa. Těžko říct, zdali jej k tomu přiměly Rutteho argumenty nebo spíš hrozba „ekonomické bazuky,“ tedy aktivace nového právního mechanismu EU umožňujícího odvetná opatření typu zákazu amerických firem účastnit se veřejných zakázek, pozastavení patentových práv nebo omezení vývozu klíčového zboží na americký trh.
Dohoda na ničem
Zároveň Trump vyloučil vojenský útok na evropské spojence se slovy, že „nemusím použít sílu. Nechci použít sílu. Nepoužiji sílu. Spojené státy si jen přejí místo zvané Grónsko.“ Trumpovy postoje mají poločas rozpadu v řádu jednotek dní, chrastění zbraněmi se tedy zítra může rozjet nanovo. A i kdyby ne, podle Trumpa stále platí, že „k obraně (Grónska) je potřebujete vlastnit. Kdo sakra chce bránit licenční nebo nájemní smlouvu?“ S tím, že o otázce dánské suverenity nad ostrovem se s Ruttem prý ani nebavil. Nějakou představu možného uspořádání však Američané podle všeho mají.
Pod pláštíkem anonymity citovaly The New York Times dva vedlejší účastníky jednání, podle nichž se má jednat o aranžmá podobné britské vojenské prezenci na Kypru. Jenže Británie si nad oběma základnami udržela suverenitu poté, co ostrov v roce 1960 získal nezávislost, zatímco Grónsko žádnou kolonií Spojených států není a ony si tak nemají co udržet. Navíc dle smlouvy s Dánskem z roku 1951 v Grónsku již mohou zřizovat a provozovat vojenská zařízení, byť v rámci suverenity dánské koruny.
Suverenity, které se země nechce vzdát. Ale třeba Trump nabídne Dánsku tolik peněz, že těch pár desítek kilometrů čtverečních kolem Pituffik Space Force Base a případných dalších základen Američanům rádo přenechá. Ovšem takové případné peníze by si Trumpova administrativa musela vyžádat od Kongresu a k ratifikaci potřebné mezistátní smlouvy by potřebovala přesvědčit dvě třetiny Senátu, tedy nejméně 14 Demokratů. Ale k čemu to všechno, proč kupovat něco, co mám k dispozici zadarmo?
Zahnat draka
Trump je ostrovem posedlý už mnoho let a leccos nasvědčuje tomu, že z něj chce udělat svoji Koupi Louisiany, tedy pořízení zhruba čtvrtiny dnešní rozlohy USA vládou prezidenta Jeffersona v roce 1803. Ale dejme tomu, že Donald Trump není narcistní egomaniak ani nepotřebuje odvádět pozornost od domácích socio-ekonomických problémů nebo třeba spisů plných „úžasných tajemství,“ která sdílel s jedním již zesnulým „skvělým chlapem.“ Předpokládejme, že prezident hraje s podporou stratégů ve vládním aparátu „4D šachy“ proti nepřátelům Ameriky. A že ve skutečnosti mu jde o Čínu.
Je fakt, že Říše středu, která se do roku 2030 chce stát „polární velmocí,“ po nějaký čas usilovala o začlenění Grónska do Polární Hedvábné stezky, tedy arktické části infrastrukturní iniciativy Pás a stezka. Číňané se například již v roce 2016 snažili odkoupit opuštěný vojenský přístav Grønnedal, což Dánsko odmítlo a základu raději znovu zprovoznilo. Připomeňme, že kolem Grónska vede Severozápadní průjezd Kanadským arktickým souostrovím, důležitá obchodní tepna blízké budoucnosti, o kterou již pod povrchem bublá konflikt mezi Spojenými státy a zemí javorového listu.
Snažit se ovládnout tuto trasu však musí z pohledu Pekingu připomínat situaci, kdy se pokoušíte vylomit bytelné bezpečnostní dveře, zatímco hned vedle vedou do stejné místnosti vrata otevřená dokořán. Totiž Severní mořská cesta Beringovým průlivem podél ruského Dálného severu. O tuto pro Lidovou republiku klíčovou alternativu k plavbě Malackým průlivem a Adenským zálivem netřeba soupeřit, Pekingu padá do klína sama v důsledku plíživé kolonizace Ruského Dálného východu Číňany.
Vzácná země
Dejme tomu, ve skutečnosti jde Trumpovi hlavně o surovinové bohatství ostrova. Tedy také například o rybolovné zdroje a naleziště dlouhé řady základních i drahých kovů, ale především o vzácné zeminy. Těch by Grónsko mohlo skrývat až 36 milionů tun, což by z něj udělalo minerální velmoc na rovině Číny. S rezervami o objemu 44 milionů tun ovládá Říše středu 48 procent potvrzených ložisek těchto kovů, na jejichž celosvětové těžbě se podílí z až 70 procent.
Jejich zpracovávání mají Číňané mimochodem pod palcem z více než 90 procent, v případě takzvaných těžkých vzácných zemin dokonce beze zbytku. To svým americkým protějškům připomněli během obchodní války na podzim uplynulého roku, kdy Peking zpřísnil kontrolu nad vývozem těchto surovin a export samaria do Spojených států přerušil úplně. Například Raytheon byl nucen zastavit výrobu střel s plochou dráhou letu, stála i výroba některých bojových letounů.
Takže aby se z této závislosti vyvázaly, potřebují Spojené státy mít grónská naleziště pod kontrolou. Až na to, že jak naznačují data výše, vytěžit a zpracovat jsou dvě různé věci. Navíc předpokládané desítky tun grónských vzácných zemin jsou pohřbeny pod ledovým příkrovem tlustým průměrně 1,67 kilometrů, místy ale i dvakrát tolik. Tamější dosažitelné zásoby těchto kovů tak činí nanejvýš 1,5 milionu tun, což Grónsko řadí na osmé místo na světě hned za Spojenými státy s 1,9 miliony tun.
Polovina známých ložisek se nalézá za polárním kruhem na ostrově, po jehož obvodu vede jen asi 150 kilometrů silnic - stavět a hlavně neustále udržovat sjízdné cesty v permafrostu je totiž mimořádně nákladné finančně i co do lidské síly. À propos lidská síla - místních 56 tisíc obyvatel nejenže nejsou samý geolog a těžař, ale navíc těžbu rezolutně odmítají. Tak Američané na ostrov přivezou tisíce dělníků a odborníků, postaví pro ně celá města. Ale kdo to zaplatí, respektive jak drahý bude kilogram tamějšího neodymu, praseodymu, dysprosia, terbia, yttria či skandia?
Nehledě na to, že se rozjíždí integrovaná snaha o rozšíření těžby a zpracovávání těchto kovů v USA, kterou spustil jistý Biden. To v Grónsku dosud proběhly pouze dva pokusy o těžbu. Pod egidou společnosti, jejíž hlavním podílníkem je čínská polostátní Shenghe Resources, se mělo těžit na Kvanefjeldu. Než v roce 2021 grónský parlament zakázal těžbu hornin s příměsí uranu a Číňané ostrouhali. A přípravu druhého ložiska, Tanbreez, mají pod palcem Američané.
O co tedy skutečně jde v této geopolitické hře, je těžké odhadovat, možná se zatím zajímavé věci odehrávají jinde, zatímco mediální prostor opanoval Trumpův atak na Grónsko.
