Fico chce ruský plyn. Bude žalovat Brusel?
Slovenská vláda se měla na svém včerejším zasedání zabývat žalobou na Evropskou unii za rozhodnutí ukončit import ruského plynu. Premiér Fico minulý týden pověřil hned tři resorty vypracováním analýzy tohoto kroku, není však zřejmé, zda bylo toto zadání vůbec myšleno vážně.
Opatření, které je součástí širší strategie s názvem REPowerEU, znemožňuje od prvního ledna uzavírat nové smlouvy s ruskými dodavateli, zatímco krátkodobé smlouvy budou muset být ukončeny do poloviny příštího roku a dlouhodobé kontrakty do začátku roku 2028. Co to znamená naše východní sousedy, po Maďarsku co do objemu dodávek nejvýznamnější odběratele ruského zemního plynu v EU?
Slovensko čerpá ruský plyn především přes slovensko-maďarský plynovod, kterým do země proudí kolem 6 milionů metrů krychlových plynu denně. S tím, že se obě vlády nedávno dohodly na navýšení jeho kapacity ve směru na Slovensko o více než pětinu. Poté, co Ukrajina zastavila tranzit ruského plynu přes svoje území, proudí do země pod Tatrami právě touto cestou, tedy z plynovodu TurkStream.
Slovensko dále odebírá plyn převážně norské provenience z Německa přes českou soustavu, a to mezi 2,5 a 3 miliony kubíků denně. Z Itálie přes Rakousko berou Slováci dalších zhruba 1,8 milionů metrů krychlových plynu různého původu, například ze Severní Afriky, Kataru nebo Spojených Států. Čtvrtou tepnou ústící na Slovensko je spojka z polské Strachociny do Velkých Kapušan v Košickém kraji, kterou však tři roky po přestřižení pásky proudí plyn zatím jen na sever, alespoň podle veřejně dostupných informací.
Přitom před eskalací války na Ukrajině v roce 2022 pokrýval ruský plyn přibližně 85 procent spotřeby země, zatímco za letošek by to podle neoficiálních vyjádření mohlo být kolem 30 procent. Pokud je to pravda, tak Slováci dovoz z Ruska omezili o téměř dvě třetiny, tedy více než EU jako celek, pokud počítáme potrubní plyn i LNG (v období 2022-24 ze 40 na necelých 19 procent). Tato okolnost by případné žalobě Slovenska na EU mohla dodat jistou legitimitu, na druhou stranu nelze opomenout nepřehlédnutelnou vstřícnost až servilnost slovenské vlády vůči Rusku.
Podle vlastního vyjádření nemá společnost Slovenský plynárenský priemysel s ruskou stranou uzavřeny žádné krátkodobé kontrakty, ještě dva roky a měsíc tedy může ruský plyn do země proudit více méně beze změny. Otázkou je, zda a jak dobře se země připraví na 1. ledna 2028. Slovensko přitom nebude jediné, kdo bude čím dál naléhavěji řešit stejný problém. A nejde jen o Maďarsko, například Francie, Belgie a Španělsko jsou poměrně značně závislé na ruském LNG. Slovenská vláda se tedy bude muset snažit o co nejefektivnější koordinaci odpovídajících snah na unijní úrovni.
Obecnou otázkou zůstává, nakolik jsou embarga a další opatření vůči importu ruských energií dodržována, a tedy do jaké míry jsou deklarované výsledky snižování závislosti na ruském plynu věrohodné. Řada nových „zázračných“ komoditních obchodníků, často také s prezencí v Česku, naznačuje, že i toto energetické embargo je stejně tak jako všechna předchozí v nemalé míře obcházeno. Nelze předpokládat, že ruská stínová flotila energetické komodity vozí pouze do „exotických“ destinací, odkud se nemohou nakonec dostat do Evropy.
