Veřejnou debatu opanoval boj s větrnými mlýny. Akcelerační zóny totiž způsobí přesně nic.
Naší zemi „hrozí nezřízená výstavba pěti set, šesti set dvěstěpadesátimetrových větrných elektráren,“ varuje Filip Turek z pozice vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal, zatímco vystrašená veřejnost podepisuje prohlášení s názvy jako „CHRAŇME NAŠE DOMOVY A NAŠI KRAJINU celostátní petice proti nekontrolované výstavbě VTE a FVE.“ Je dobře, že lidé projevují svůj zájem na ochraně krajiny, jen škoda, že je to celé založeno na nepravdách či přímo lžích.
Prý nezřízená a nekontrolovaná. Až na to, že akcelerační zóny současné schvalovací procesy téměř nemění, pouze je zjednodušují v souladu se selským rozumem. Nehrozí totiž nic víc, než že nebude třeba vést řízení pro každý jeden projekt zvlášť i v případě, že mají vyrůst na stejném kopci. Hodnocení vlivů na životní prostředí, krajinný ráz, kulturní dědictví či energetickou infrastrukturu bude vypracováno jako dosud, jen pro lokalitu jako celek. Již samotné vymezení akceleračních zón přitom podléhá dlouhé řadě omezení, například je nelze zřizovat v oblastech Natura 2000, v národních parcích a prvních ani druhých zónách CHKO, v oblastech významných sídlišť ptáků, a tak dále.
Pokud tedy někdo tvrdí, že se cokoliv bude dít nezřízeně a nekontrolovatelně, tak se přinejlepším hrubě mýlí. Akcelerační zóny bude možné zřídit jen na místech, která splňují velmi přísná kritéria a zároveň jsou vhodná pro výstavbu VTE. Takových není mnoho a investoři o nich pochopitelně dobře vědí. Takže pokud jim bude odpovídající záměr dávat smysl, pustí se do něj bez ohledu na to, jestli bude dané území vedeno jako akcelerační zóna či ne. Pokud ano, tak se povolovací řízení nanejvýš zkrátí z vícero let na třeba dva roky. Po čemž stavebníci volají nejen v oblasti výstavby OZE ale v oblasti stavebního práva obecně a vláda přece deklaruje, že povolování staveb zrychlí.
Nehledě na to, že pokud stát bude chtít zónu vymezit, nepůjde to bez spolupráce kraje, který například může změnit či nezměnit územní plán tak, že na daném území stejně nepůjde nic postavit. Klíčovými hráči v povolovacím procesu samozřejmě zůstanou dotčené obce, takže pokud si daná obec větrníky nebude přát, žádné v jejím katastru nevyrostou ani kdyby dané území bylo tou nejlepší ze všech akceleračních zón. Takže se zase uklidněme a pojďme se ještě pozastavit nad výrokem zmocněnce Turka ohledně větrného boomu, který je prý na spadnutí.
Mluvil o hrozící výstavbě stovek větrníků vysokých 250 metrů, jaké mívají instalovaný výkon kolem 7 MW. Krát šest set, to dělá celkem 4,2 GW neboli o 200 MW více než výkon Dukovan a Temelína dohromady. Anebo jedenáctinásobek instalovaného výkonu všech dnes v Česku provozovaných větrných elektráren. Pokud jejich předpokládaný skutečný výkon extrapolujeme na celkovou výrobu elektrické energie za uplynulý rok, měl by vítr skoro osminový podíl na energetickém mixu. Což nezní vůbec špatně. Až je člověku líto, že zmocněnec Turek nemá svoje tvrzení o co opřít.
Zatímco si přisadil i premiér Babiš, podle kterého větrníky představují „ničení krajiny,“ v závětří uměle vytvořené kauzy již probíhají jednání mezi vládou, Ministerstvem životního prostředí a zástupci energetiky. Stanovení zón s odbyrokratizovaným povolováním nových VTE, ale i FVE totiž vyžaduje evropská směrnice RED III z roku 2023, jejíž část týkající se urychlení výstavby OZE mělo Česko implementovat již před více než rokem a půl. Mezitím obdrželo formální výzvu, která je prvním krokem v řízení za netranspozici unijního práva, které končí vysokými pokutami.
Jediným skutečným výsledkem současné hysterie proto bude, že si motoristé Macinka a Turek možná prosadí prodloužení minimální odstupu VTE od zástavby z 500 na 700 či dokonce 1000 metrů. Akcelerační zóny budou tak či onak, potvrdil to i ministr průmyslu Havlíček. Jejich parametrické nastavení přitom způsobí, že se nic nezmění. VTE se nanejvýš budou povolovat o něco málo rychleji, což možná ulehčí modernizaci tuzemských 227 elektráren, z nichž většina sestává ze zastaralých turbín vztyčených mezi roky 2005 a 2013. Ano, rozjedou se i nové projekty, ale bez ohledu na to, jestli akcelerační zóny budou či ne.
Nové větrníky přitom potřebujeme, protože výroba z větru představuje velice vhodný doplněk k FVE - časové intervaly s velkou intenzitou slunečního svitu a větru se překrývají jen velice málo. A především je spolu s výrobou ze slunce nejlevnější z celé palety zdrojů, podle dat Frauenhoferova institutu se vyrovnané náklady na elektřinu (LCOE) z větru pohybují na rovině 5-10 eurocentů za kWh. Například pálení uhlí má trojnásobné LCOE. A to by nás mělo zajímat, vždyť žijeme v zemi, ve které je dle parity kupní síly elektřina nejdražší v celé Unii.
Samozřejmě současně potřebujeme vyvážený energetický mix a stabilní elektrické sítě. Pro ty české ale dnes hlavní výzvu představuje fotovoltaika, u které naplno probíhá efekt „kanibalizace“ ceny elektřiny vyrobené ze slunce. U větru v řádu nových stovek megawattů tento problém nyní nehrozí a naopak by se jednalo o rozumné doplnění mixu.
